Amalgamační válec je podobný kulovému mlýnu, takže je to také rtuťový mlýn, amalgamační kulový mlýn, malý amalgamační kulový mlýn atd. Používá pryžovou vložku jako výstelku, aby se zabránilo kontaktu mezi rtutí a železem, což snižuje ztráty a selhání rtuti. Mlecí účinek koule z vysoce chromové oceli hraje roli nucené amalgamace, která může účinně rozbít oxidový film na povrchu zlatých částic, hrát roli nucené amalgamace a zlepšit rychlost obnovy zlata.
Amalgamační metoda je prastará metoda výběru zlata, která je založena na selektivním smáčení částic zlata v kaši rtutí za vzniku zlatého amalgámu (tj. amalgámu), který odděluje zlato od ostatních nerostů obecných kovů a hlušiny. Metoda amalgamace se používá především k získávání přírodního zlata, které je ve volném stavu nebo bylo v dole odloučeno.
Účinnost procesu separace amalgamačního zlata není vysoká. I ze zlatých rud vhodných pro amalgamaci je vysoká míra výtěžnosti zlata pouze {{0}} procent . Metoda amalgamace je vhodná pouze pro extrakci velkých částic zlata s velikostí částic 0.15-0,03 mm a vyžaduje, aby byl povrch zlatých částic čistý, bez volného zlata znečištěného jinými látkami, které mohou bránit kontakt mezi zlatem a rtutí.
Proto se ve výrobním procesu většinou jako pomocný proces používá amalgamační metoda. Se stále přísnějšími požadavky na ochranu životního prostředí je jeho role stále více omezena. Mnoho operací slučování dolů bylo nahrazeno gravitační flotací a kyanidačními procesy. Pokročilá zařízení na zpracování nerostů kulové mlýny, drtiče, třepačky, vibrační síta atd. S větším efektem je aplikace minerálů komplexnější, odpad hlušiny je menší a proces je pokročilejší. Rtuť a zlato tvoří tři sloučeniny: AuHg2, Au2Hg, Au3Hg a také tvoří pevný roztok s obsahem rtuti až 16,7 procenta ve zlatě.
Zda rtuť dokáže zlato dobře smáčet, závisí především na složení zlata a rtuti, povrchovém stavu zlata a kvalitě rtuti, koncentraci kaše při provozní teplotě a pH kaše atd.
Účinek extrakce zlata amalgamační metody přímo souvisí se stupněm disociace částic zlata z minerálů, které je obklopují. Proto je velmi důležité zvolit rozumnou operaci broušení. Za předpokladu, že nedochází k nadměrnému drcení, pomůže vhodné zvýšení jemnosti mletí zlepšit rychlost zpětného získávání amalgamace.
Ryzí zlato se snadno spojuje. Kromě zlata, částice zlata v přírodě a rudách stále obsahují stříbro, měď, železo a další nečistoty, což přináší potíže s amalgamací. Když zlato obsahuje 10 procent stříbra, výrazně se sníží schopnost smáčení rtutí.
Čistá rtuť se špatně amalgamuje. Obsah zlata, stříbra a obecných kovů může zlepšit jeho smáčivé vlastnosti. Merkur obsahuje {{0}}.1-0,2 procenta zlata. Urychluje proces amalgamace. S 0,1 procenta stříbra v rtuti může být schopnost smáčet zlato zvýšena o 70 procent, a když obsah zlata a stříbra dosáhne 5 procent, může se zdvojnásobit. Množství mědi, olova a zinku obsažené ve rtuti je menší než 0,1 procenta, což může podporovat smáčení rtuti na zlato. Pokud je na povrchu zlatých částic oxidový film nebo jeho chemický adsorpční film, nebo pokud je znečištěný jinými minerály nebo hlušinou, bude rtuť obtížně smáčet.
Existují dva typy metod amalgamace: interní amalgamace a externí amalgamace. Vnitřní amalgamace je operace amalgamace prováděná v mlecím zařízení při mletí rudy za účelem oddělení zlata. Mezi běžně používaná zařízení patří kotoučové válcovací stroje, pěchovací stroje a amalgamační válce. Externí amalgamace je amalgamace a těžba zlata mimo frézovací zařízení a běžně používaným zařízením je amalgamační deska.
Vnitřní amalgamace je poměrně běžná metoda těžby zlata používaná v rýžovacích zlatých dolech v mé zemi. Používá se hlavně k extrakci zlata z těžkých pískových koncentrátů a k oddělení zlata od ostatních vrozených minerálů. Běžně používaným amalgamačním zařízením je amalgamační kazeta. V malém počtu dolů na horninové zlato se pěchovací stroje používají pro vnitřní amalgamační operace k získání hrubozrnného monomerního zlata, zatímco většina koncentrátorů horninového zlata používá externí amalgamaci jako pomocný proces, který je instalován na výstupním otvoru kulového mlýna a přetečení amalgámové destičky klasifikátoru, používané k získávání monomeru disociovaného zlata.
Hlavní nevýhodou metody vnitřní amalgamace je "zaprášení" rtuti. Při mletí rudy se rtuť dělí na částice, které jsou obaleny a pokryty oxidovým filmem obecného kovu, mazacím olejovým filmem a částicemi slizu atd. a ztrácejí schopnost se vzájemně slučovat, což vede k práškování rtuti. Jemná rtuť se obtížně odděluje od zpracovávané rudy, většina jemné rtuti se ztrácí a jemná rtuť může také obsahovat zlato. Zejména při jemném mletí silicifikovaných rud a rud obsahujících arsen a antimon je fenomén rtuťového prášku vážný. Velká je i ztráta rtuti. Při interních amalgamačních operacích se ztráta rtuti na tunu rudy pohybuje mezi 2-15 gramy. Ztracený rtuťový prášek často obsahuje 3-15 procent zlata, což snižuje míru výtěžnosti zlata.
